Bývalý trenér Premier League Tony Pulis se zamýšlí nad tím, proč jsou britští manažeři často přijímáni s nedůvěrou, když dostanou šanci v nejvyšší soutěži. Jako příklad uvádí Liama Roseniora, který čelil pochybnostem po svém jmenování do čela Chelsea, přestože jeho začátek byl velmi úspěšný.
Pulis upozorňuje, že mladí britští kouči by měli získávat zkušenosti v nižších soutěžích, kde se naučí zvládat tlak a reagovat na neúspěchy. Právě tyto zkušenosti podle něj formují charakter a připravují manažery na práci v elitních klubech.
Podle Pulise je důležité, aby mladí trenéři dokázali odolávat mediálnímu tlaku a soustředili se na každodenní práci. Věří, že pokud budou mít podporu podobnou té, jakou má Mikel Arteta v Arsenalu, mohou uspět i další domácí manažeři.
Pulis také zdůrazňuje význam vzorů mezi domácími kouči. Uvádí příklady Eddiego Howea z Newcastlu nebo Keitha Andrewse z Brentfordu jako důkaz, že britští trenéři mohou být úspěšní i v moderním fotbale plném zahraniční konkurence.
V minulosti byli nejlepší angličtí kluby vedeny domácími manažery jako Alex Ferguson či Bobby Robson. Dnes je situace jiná a většina klubů dává přednost zahraničním odborníkům. Pulis však tvrdí, že rozhodování by mělo vycházet ze schopností a výsledků, nikoli z předsudků o národnosti.
Dalším bodem jeho úvahy je vzdělávání trenérů. Akademické prostředí považuje za užitečné pro rozvoj dovedností, ale skutečný život podle něj začíná až v nižších ligách. Tam se trenéři učí zvládat tlak fanoušků i kritiku médií a budují si vlastní styl vedení týmu.
Pulis zakončuje své myšlenky výzvou k tomu, aby Premier League dávala více prostoru domácím koučům. Tvrdí, že právě oni mohou obohatit anglický fotbal o tradici i vášeň a inspirovat novou generaci trenérů ke skutečnému růstu.
18+, Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardních hrách může vzniknout závislost! Účast na hazardní hře může být škodlivá.
